Žehnání zvonů v chrámu Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě u Libavé

Žehnání zvonů v chrámu Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě u Libavé

Slavnostní akt se konal v neděli 26. července za účasti velkého množství všeho lidu. Lid tento se ani nevešel do samotného chrámu, a tak posedával na lavicích před ním. Slova pronesená uvnitř díky kvalitnímu ozvučení naplňovala celý prostor nádvoří a usedala do duší poutníků. Slavná a velká pouť to byla!

Něco archaického tam na mne dýchlo, a tak jsem se o to chtěl s vámi podělit v úvodním odstavci i jazykově. Do chrámu jsme se samozřejmě nevešli, tudíž jsme chvíli venku poslouchali, než nás slunce přemohlo a my zatoužili po stínu a chladivém doušku ze studánky. Cesta vždy něco otevírá a tato ve mně a mojí ženě otevřela vzpomínky na to, jak jsme tam před pětadvaceti lety jezdili pro čechovické skauty, kteří tam pod vedením legendárního skautského vedoucího Honzy Pečinky řečeného Jambo objevovali zaniklý svět vesnice známé jako Stará voda – Altwasser. Vysekávali náletové dřeviny, vynášeli suť z kostela, objevovali jména původních obyvatel na zaniklém hřbitově a opravovali stavbu u studánky. Držím teď v ruce sklenici naplněnou její vodou a spolu s ní si říkám: Aqua fundamentum vitae čili voda základ života. Honza Pečinka měl sen, že se Stará voda stane místem setkávání pro skauty z celého světa a že se do ní vrátí život. A tak se také stalo. Ani jedno místečko dnes v chrámu nezůstalo volné a vzpomínky na skautskou obnovu Staré vody si s sebou vzali účastníci do všech světových stran, dokonce i za oceán.

I my je neseme a promítáme si je na základy domů, které je vidět kolem potoka. Představujeme si, jaké to tu asi bylo před devadesáti lety, kdy tu mělo domov několik set lidí. A jaké to bylo, když tu hospodařila sovětská okupační vojska a kostel sloužil za skladiště a vězení pro neposlušné vojáky. Dnes se sem oficiálně vracejí zvony. Zvony jsou určeny k tomu, aby svolávaly lid a odměřovaly mu čas k práci a odpočinku. Ještě tady žádný lid mimo sváteční chvíle není, ale domnívám se, že jednou se tady bude moci stavět a lidé tu opět budou mít svůj domov. I tak může vypadat vyrovnání se s historií. Navzdory politickým prodavačům strachu ze sudeťáků, emigrantů, Američanů a Evropské unie.

Při cestě domů se ozvalo mé mladé undergroundové já a neodpustilo si několik ironických poznámek. Dnes velká sláva, při které si papaláši a všichni svatí podávali ruce, ale kde ty ruce byly, když tady Honza a naši kluci pracovali? A jestli si dobře vzpomínám, tak první zvon dovezl Honza ze hřbitova zvonů v Hamburgu. Ale tak to je. Vizionáři odcházejí a pánové v oblecích si vážou kravaty a poplácávají se po zádech.  

Stanislav Denk

Autor je místostarosta obce